Přesunout na menu ↓

Restaurování starožitností David Raška


Oprava dýh a intarzií

Již od starověku byla snaha zkrášlovat povrch nábytku dýhami z ušlechtilých dřevin s výraznou kresbou a zbarvením. V Evropě se dýhování ujalo v období renesance a dokonalosti jeho různých technik bylo dosaženo v 18. století, z něhož pocházejí vysoce ceněné intarzované práce z exotických dřevin, cenných kovů, želvoviny a perleti. Dýhy a intarsie však ještě mnohem méně odolávají vlivům povětrnosti a výkyvům vlhkosti a teplot. Klih, jímž je dýha přichycena k podkladu, se v nestálých podmínkách uvolňuje a slabá dýha se pak snáze kroutí a praská, rovněž se snáze mechanicky poškodí či dojde k jejímu odlomení a ztrátě. Je lépe začít s opravou okamžitě a nedopustit tak další zhoršení stávajícího poškození.

Dýhováním se zvyšovala estetická hodnota nábytku vyrobeného z méně hodnotného materiálu. Nejčastěji se používaly dýhy ořechu, mahagonu, třešně a jiných i exotických dřevin se zajímavým zbarvením či texturou. Získávání dýhy ze dřeva si prošlo svým vývojem. Nejstarším a dlouho používaným způsobem jejich získávání bylo řezáním ze špalků dřeva pásovými či rámovými pilami. Tyto dýhy, též nazývané švartny, mívají tloušťku 2-5 mm a jsou na jejich ploše patrné stopy od pily, které se po přilepení k ploše vybrušují. V dalším vývoji se začalo pro získávání dýh používat krájení a loupání, které umožnilo získávat dýhy slabší, až do tloušťky 0,6 mm.

Při intarzování se používají dýhy různých barevně odlišných dřevin k vytváření ornamentálních vzorů, figurálních, florálních či jiných motivů. Parketerií se rozumí intarsie s pravidelně se opakujícím ornamentálním vzorem, které zpravidla vídáme na zdobených deskách stolů a komod. Marketerie používá ke skládání obrazců i jiné materiály, převážně perleť, želvovinu, mosaz, cín. Její odnoží je tzv. Boulleho technika, která ve třech shodných verzích používá mosaz, cín a želvovinu, přičemž v každé verzi převažuje jeden druh materiálu.

Převážná většina oprav dýhování spočívá v klížení uvolněných dýh od podkladu a nahrazování částí dýh poškozených a chybějících. Odlepené dýhy si zpravidla všimneme až když se vyboulí či odstává. Spolehlivě ji však můžeme odhalit, pakliže při poklepání vydává postižené místo dutý zvuk. Při jejím klížení používáme původní klih, který na místo vpravujeme citlivě s ohledem na zachování povrchové úpravy dýhy. Při výměně poškozené či chybějící části je nutné s pečlivostí najít novou dýhu ze stejného materiálu, která svou kresbou odpovídá textuře okolní zachovalé dýhy. Po dosazení a zabroušení dýhy do roviny se stávající dýhou následně provedeme barevné sladění mořením a lakováním. U intarsií se vedle samotného odlepování více potýkáme s prasklinami a sesycháním jejich fragmentů, pakliže jsou zachovány. Často chybí i celé motivy, které je nutné rekonstruovat.

Mírně odlišným druhem zdobení je inkrustace, která se intarzii podobá, avšak odlišuje se tím, že vykládání se neprovádí do dýhované plochy, nýbrž do masivního dřeva. Poměrně často se s ní setkáváme na zdobených truhlách, které se zdobí různými i lidovými motivy. Jejich restaurování se od intarsií nijak výrazně neliší. Části inkrustací však bývají silnější než dýhy, čímž je jejich podlepování náročnější a často si restaurování žádá i zvláštní péči o lůžka inkrustací.



Kontakt

Telefon: +420 777 084 493
E-mail: raska@restaurovanistarozitnosti.cz
Web: www.restaurovanistarozitnosti.cz

Ateliér

Kamýcká 234
(areál Stavomontáže)
160 00  Praha 6-Sedlec

Novinky z prací

Biedermeierský psací sekretář se šelakovou politurou
Intarzovaná barokní komoda
Jídelní rozkládací stůl, 20 léta, černá nitropolitura
Orchestrion „Symphonion“